Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie dle podmínek zde.

Vipidia

Vipidia

Alogliptin – vysoce selektivní DPP-4 inhibitor s prokázanou kardiovaskulární bezpečností1

Navzdory stále se zkvalitňující diabetologické péči v České republice a širokému spektru farmakologických i nefarmakologických možností léčby velká část diabetiků stále nedosahuje cílových hodnot glykovaného hemoglobinu.4 Podle aktuálních doporučených postupů České diabetologické společnosti ČLS JEP by v léčbě měly být preferovány intervence, které umožní dosažení cílových hodnot glykemie při nepřítomnosti závažných hypoglykemií a ideálně bez hmotnostních přírůstků.2 Mezi antidiabetika, která mohou pomoci naplnit tyto požadavky, patří také alogliptin (Vipidia®), který svého terapeutického efektu dosahuje inhibicí dipeptidyl peptidázy 4 (DPP-4), pro niž má vysokou selektivitu.1,5

Diabetes mellitus 2.typu je nejčastějším metabolickým onemocněním a jeho výskyt v populaci neustále narůstá, v průběhu posledních 30-35 let došlo ke ztrojnásobení počtu registrovaných diabetiků v České republice (ČR).2 Na základě dat ÚZIS trpí touto chorobou téměř 9 % obyvatel ČR a přibližně 85 % z nich tvoří diabetici 2. typu.9 Dosažení normálních hodnot glykemie a cílových hladin glykovaného hemoglobinu (HbA1c), jako základního kamene prevence závažných důsledků diabetu, se před časem stalo základním cílem léčby tohoto onemocnění. Dojít k němu za pomoci klasické antidiabetické léčby však nemusí být pro mnoho pacientů ani jednoduché, ani bez rizik. Hlavní překážkou se ukázalo být zvýšené riziko výskytu hypoglykemie vznikající v důsledku intenzivní terapie.3 Proto se v současnosti klade stále větší důraz na využití takových léčebných intervencí, které umožní dosažení cílových hodnot glykemie při nepřítomnosti závažných hypoglykemií a ideálně bez hmotnostních přírůstků.2

Jako jedna z odchylek byla u pacientů s diabetem 2. typu (DM2T) popsána snížená sekrece glukagon-like peptidu-1 (GLP-1), inkretinového hormonu zodpovědného mimo jiné za stimulaci sekrece inzulinu a inhibici sekrece glukagonu. Řada léků nedávno uvedených do klinické praxe, určených k léčbě DM2T, je proto založena na využití inkretinových hormonů a jejich signalizačních cest.1

Protože endogenní GLP-1 není možné v důsledku rychlé degradace enzymem DPP-4 využít přímo při terapii, bylo nutné hledat jiné cesty, jak dosáhnout příznivého inkretinového efektu. Jednou z možností je aplikace peptidů stimulujících receptor pro GLP-1 (tzv. agonistů receptoru pro GLP-1), které jsou ale zároveň odolné vůči štěpení enzymem DPP-4, druhou je inaktivace enzymu DPP-4, čímž dojde ke zpomalení degradace endogenního GLP-1 a ke zvýšení jeho koncentrace k fyziologickým hodnotám. Látky, které inaktivují enzym DPP-4, se nazývají inhibitory DPP-4 (tzv. gliptiny). Do rodiny gliptinů, antidiabetik určených k léčbě DM2T, patří také alogliptin.1

Farmakologické vlastnosti alogliptinu

Alogliptin je silný a vysoce selektivní inhibitor DPP-4, který má více než 10 000× vyšší selektivitu k DPP-4 (hlavnímu enzymu podílejícímu se na rychlé degradaci inkretinových hormonů – GLP-1 a glukózo-dependentního inzulinotropního polypeptidu) než k jiným příbuzným enzymům, včetně DPP-8 a DPP-9.5 Díky inhibici DPP-4 dochází k 2–3násobnému zvýšení koncentrace endogenního GLP-1, čímž se dosáhne přibližně jeho fyziologických hladin. To pak přispívá ke zvýšení sekrece inzulinu a k inhibici sekrece glukagonu. Zvýšení koncentrace GLP-1 dále snižuje glukoneogenezi v játrech, zpomaluje vyprazdňování žaludku a snižuje chuť k jídlu. Sekrece inzulinu zprostředkovaná GLP-1 je závislá na glykemii, a proto při normální koncentraci glukózy v krvi klesá. Tento mechanismus je pravděpodobně zodpovědný za nízké riziko rozvoje hypoglykemie při léčbě gliptiny.1

Absorpce alogliptinu nezávisí na stravě, a proto může být užíván s jídlem nebo bez jídla.1 Lék je dobře distribuován do tkání a jen asi z 20–30 % je vázán na plazmatické proteiny.5 Alogliptin nepodléhá extenzivnímu metabolismu, 60–70 % dávky je vylučováno močí v nezměněné podobě.5 Alogliptin nemá významné aktivní metabolity, po biotransformaci má aktivní účinky méně než 1 % z původní látky. Biologický poločas alogliptinu (data pro dávku 25 mg) je přibližně 21 hodin.1 Studie in vitro naznačují, že alogliptin v koncentracích dosahovaných s doporučenou dávkou 25 mg nepotlačuje ani neindukuje izoformy CYP 450, interakce se substráty izoforem CYP 450 se tedy nepředpokládají a nebyly prokázány.5

Účinnost alogliptinu

Alogliptin byl studován v monoterapii, v zahajovací kombinační léčbě s metforminem nebo thiazolidindionem, a jako přídatná léčba k metforminu, sulfonyluree či k thiazolidindionu (s nebo bez metforminu či sulfonylurey), anebo k inzulinu (s nebo bez metforminu). K ověření účinnosti a bezpečnosti alogliptinu proběhla jedna studie fáze II a 13 studií fáze III dvojitě zaslepených a kontrolovaných placebem nebo aktivním komparátorem. Zapojilo se do nich celkem 14 779 pacientů s diabetes mellitus 2. typu, z toho téměř 9000 užívalo alogliptin (6 448 pacientů v dávce 25 mg, 2 476 v dávce 12,5 mg).5

Celkově léčba doporučenou denní dávkou 25 mg alogliptinu zlepšila kontrolu glykemie při podávání v monoterapii i v rámci úvodní nebo přídatné kombinované léčby. Podání alogliptinu vedlo ke statisticky významnému snížení hodnot HbA1c i glykemie nalačno v porovnání výchozího stavu a cílového parametru studie. Snížení hodnoty HbA1c bylo podobné napříč různými podskupinami, včetně nemocných s poruchou funkce ledvin, různého věku, pohlaví a BMI. Účinky alogliptinu na tělesnou hmotnost a hladinu lipidů byly obecně neutrální.5

Průkaz účinnosti ve srovnání s placebem

Ve studiích kontrolovaných placebem vedlo podání alogliptinu v monoterapii nebo v rámci kombinační léčby k následujícím výsledkům. Alogliptin užívaný spolu s metforminem snižoval již po jednom týdnu léčby glykemii nalačno o 1 mmol/l ve srovnání s placebem (p < 0,001) a tento efekt přetrvával po dobu 26 týdnů. Hodnota HbA1c poklesla u pacientů léčených alogliptinem v dávce 12,5 mg i 25 mg o 0,6 % ve srovnání s placebem (p < 0,001). Po přidání alogliptinu ke glibenklamidu byl pozorován v týdnu 26 pokles HbA1c o 0,38 % (při dávce 12,5 mg alogliptinu), resp. 0,52 % (při užívání 25 mg alogliptinu) ve srovnání s placebem (p < 0,001). U pacientů s neuspokojivou kompenzací při léčbě inzulinem (s metforminem nebo bez něho) snížil alogliptin HbA1c o 0,63 % (12,5 mg), resp. 0,71 % (25 mg) ve srovnání s placebem (p < 0,001). Po přidání alogliptinu k pioglitazonu došlo k poklesu hodnot HbA1c o 0,66 % (12,5 mg), resp. 0,80 % (25 mg) ve srovnání s placebem (p < 0,001), v alogliptinové větvi byl zaznamenán i výraznější pokles glykemie nalačno ve srovnání s placebem (p < 0,003).1

Hodnocení s aktivním komparátorem

V multicentrické, randomizované, dvojitě zaslepené studii ENDURE, která sledovala celkem 2639 diabetiků 2. typu po dobu 104 týdnů, prokázal alogliptin 25 mg v kombinaci s metforminem vyšší účinnost kontroly glykemie ve srovnání s derivátem sulfonylurey glipizid v kombinaci s metforminem při signifikantně nižším výskytu hypoglykemických příhod. Po 2 letech vedlo podání alogliptinu v dávce 25 mg v kombinaci s metforminem k poklesu HbA1c o 0,72 %, zatímco při kombinační léčbě glipizidem s metforminem došlo k poklesu HbA1c jen o 0,59 %. Alogliptin tak v dávce 12,5 mg i 25 mg splnil kritéria pro noninferioritu vůči glipizidu (p < 0,001), v dávce 25 mg byl vůči derivátu sulfonylurey dokonce superiorní (p = 0,010). Alespoň jednu hypoglykemickou příhodu udávalo 23,2 % pacientů při léčbě glipizidem v průměrné dávce 5,2 mg vs. 1,4 % při léčbě alogliptinem v dávce 25 mg. Studie sledovala také vliv kombinované léčby alogliptinem a metforminem na změnu tělesné hmotnosti. Při léčbě 25 mg alogliptinu s metforminem došlo u pacientů k poklesu tělesné hmotnosti v průměru o 0,89 kg, zatímco při podání glipizidu a metforminu k jejímu průměrnému navýšení o 0,95 kg (p < 0,001).6

Kardiovaskulární bezpečnost alogliptinu

Kardiovaskulární (KV) bezpečnost je v současné době jedním z ostře sledovaných parametrů antidiabetické léčby. Tento parametr byl u alogliptinu testován v multicentrické, mezinárodní, randomizované a dvojitě zaslepené studii EXAMINE, která zahrnula celkem 5380 pacientů s vysokým základním KV rizikem (2701 bylo léčeno alogliptinem). Během mediánu 18 měsíců sledování byl hodnocen vliv alogliptinu ve srovnání s placebem (přidaných ke standardní léčbě) na výskyt  velkých KV příhod (Major Adverse Cardiac Events – MACE) u pacientů s nedávnou (v posledních 15–90 dnech) akutní koronární příhodou. Kompozitní ukazatel MACE zahrnoval KV úmrtí, nefatální infarkt myokardu, anebo nefatální cévní mozkovou příhodu (CMP).1 Při vstupu do studie činil průměrný věk pacientů 61 let, délka trvání diabetu přibližně 7 let a střední hodnota HbA1c přibližně 8,0 %.7

Ve studii docházelo ke KV příhodám často, což bylo dáno populací pacientů s DM2T a vysokým KV rizikem, kteří prodělali akutní koronární syndrom (AKS) v období 15–90 dnů před randomizací. Ve skupině pacientů léčených alogliptinem se primární cílový ukazatel vyskytl u 305 osob (11,3 %) a ve skupině léčené placebem u 316 osob (11,8 %). Studie prokázala, že alogliptin nezvýšil riziko výskytu MACE oproti placebu, poměr rizik činil 0,96 (horní mez intervalu spolehlivosti 1,16; p < 0,001) a spolehlivě splnil kritérium non-inferiority.1, 7

Alogliptin ve srovnání s placebem, při kombinaci se standardní léčbou DM2T, dosáhl významného snížení hodnoty HbA1c (průměrný rozdíl činil 0,36 %; p < 0,001), přičemž výskyt hypoglykemií byl srovnatelný s placebem. Z pohledu bezpečnosti alogliptinu přidaného ke standardní léčbě DM2T, zejména výskytu hypoglykemických příhod a akutních či chronických pankreatitid, nebyl zjištěn žádný významný rozdíl ve srovnání s pacienty léčenými standardní léčbou DM2T a placebem.7

Diabetes mellitus 2. typu zvyšuje pravděpodobnost vzniku mikrovaskulárních i makrovaskulárních komplikací. Riziko KV onemocnění je u diabetiků 2×–4× vyšší než u osob bez diabetu.7 Diabetes 2. typu také zvyšuje pravděpodobnost vzniku srdečního selhání.8 Z důvodu rozsáhlejšího ověření KV bezpečnosti alogliptinu bylo také posuzováno, jak jeho přidání ke stávající antidiabetické a KV léčbě ovlivňuje u diabetiků s nedávno prodělaným AKS rozšířený kompozitní ukazatel MACE, který vedle úmrtí z jakýchkoli příčin, nefatálního infarktu myokardu anebo nefatální CMP zahrnoval ještě urgentní revaskularizaci z důvodu nestabilní anginy pectoris a hospitalizaci pro srdeční selhání (SS).8 Rovněž byly provedeny post-hoc analýzy, týkající se KV úmrtí a hospitalizací pro SS ve vztahu k srdečnímu selhání v anamnéze a k výchozí koncentraci mozkového natriuretického peptidu (BNP). A konečně byly hodnoceny rovněž změny NT pro-BNP (N-terminal pro-BNP) v období od výchozí hodnoty po hodnotu po 6 měsících.8

Rozšířený kompozitní ukazatel MACE byl zaznamenán u 433 (16,0 %) pacientů ze skupiny léčené alogliptinem a u 441 (16,5 %) pacientů v placebové větvi (poměr rizik [HR] 0,98; 95% CI 0,86–1,12). Srdeční selhání jako první nežádoucí událost vedlo k přijetí k hospitalizaci u 85 (3,1 %) pacientů léčených alogliptinem ve srovnání se 79 (2,9 %) nemocnými z placebové skupiny (HR 1,07; 95% CI 0,79–1, 46). V post-hoc analýzách nebyl prokázán žádný vliv alogliptinu na kompozit KV úmrtí a hospitalizací pro SS (HR 1,00; 95%  CI 0,82–1,21), a výsledky se nijak nelišily ani v závislosti na výchozí koncentraci BNP. Koncentrace NT-pro-BNP poklesly významně a srovnatelně v obou skupinách pacientů.8 

Indikace a dávkování alogliptinu

Alogliptin je dostupný ve formě potahovaných tablet o síle 25 mg, 12,5 mg a 6,25 mg pro různé režimy dávkování. Alogliptin  je indikován k léčbě dospělých pacientů s DM2T ke zlepšení kontroly glykemie v kombinaci s dalšími antidiabetiky včetně inzulinu, pokud tyto společně s režimovými opatřeními neposkytují odpovídající kontrolu glykemie. Doporučená dávka alogliptinu je 25 mg jednou denně perorálně, jako přídatná léčba k metforminu, thiazolidindionům, derivátům sulfonylurey či k inzulinu nebo k léčbě trojkombinací s metforminem a thiazolidindiony anebo s inzulinem.5

Pokud se alogliptin používá v kombinaci s metforminem, anebo thiazolidindionem, dávka metforminu či thiazolidindionu musí zůstat zachována a alogliptin se podává souběžně.5

Pokud se alogliptin používá v kombinaci se sulfonylureou nebo inzulínem, lze zvážit nižší dávku sulfonylurey či inzulínu ke snížení rizika hypoglykemie. Opatrně je třeba postupovat tehdy, je-li alogliptin užíván v kombinaci s metforminem a některým z thiazolidindionů, neboť u této trojkombinované léčby bylo zaznamenáno zvýšené riziko hypoglykemie.5

Vzhledem k převážně renální exkreci alogliptinu je nutné u pacientů se středně těžkým a těžkým postižením funkce ledvin upravit dávkování: na 12,5 mg jednou denně (polovina běžné dávky) u středně těžkého postižení (clearance kreatininu ClCR ≥ 30 ml/min až ≤ 50 ml/min) a 6,25 mg jednou denně (čtvrtina běžné dávky) u těžkého postižení (ClCR < 30 ml/min) nebo v terminální fázi onemocnění ledvin (kdy je nutná dialýza). U lehkého postižení funkce ledvin (ClCR > 50 ml/min až ≤ 80 ml/min) není úprava dávkování nutná, stejně jako není potřeba žádná úprava dávky u pacientů nad 65 let věku bez postižení ledvinných funkcí.1,5 I když se u starších nemocných (≥ 65 let) farmakokinetika alogliptinu nemění, měla by jim, kvůli možnému poklesu ledvinných funkcí v této věkové skupině, být podávána konzervativní dávka.5 Dávkování také není třeba upravovat u pacientů s mírným a středně závažným postižením funkce jater, u nemocných s těžkou poruchou funkce jater však alogliptin nebyl testován, a proto u nich není jeho podávání doporučováno. U dětí a dospívajících ve věku < 18 let nebyla dosud bezpečnost a účinnost alogliptinu stanovena.5

Alogliptin je dostupný také ve 2 fixních lékových kombinacích – s metforminem nebo s pioglitazonem.1

Reference

  1. Prázný M. Alogliptin a jeho fixní kombinace v léčbě diabetu 2. typu. Remedia 2014; 24: 329–332.
  2. Doporučený postup péče o diabetes mellitus 2. typu České diabetologické společnosti, revize ze dne 1. 8. 2017 dostupné na www.diab.cz/standardy (navštíveno 15. 9. 2017).
  3. Kvapil M. Klinické využití inhibitorů DPP-4. Remedia 2012; 22: 36–41.
  4. Škrha J. Epidemiologická studie o diabetu mellitu v České republice porovnání výsledků z roku 2002 a 2006. Diabetologie, metabolismus, endokrinologie, výživa 2010; 2: 55-62.
  5. Souhrn údajů o přípravku (SPC Vipidia, 2015).
  6. Del Prato S, et al. Durability of the efficacy and safety of alogliptin compared with glipizide in type 2 diabetes mellitus: a 2-year study. Diabetes Obes Metab. 2014 Dec;16(12):1239-46.
  7. White WB, Cannon CP, et al. Alogliptin after acute coronary syndrome in patients with type 2 diabetes. N Engl J Med. 2013 Oct 3;369(14):1327-35.
  8. Zannad F, Cannon CP, Cushman WC, Bakris GL, et al. Heart failure and mortality outcomes in patients with type 2 diabetes taking alogliptin versus placebo in EXAMINE: a multicentre, randomised, double-blind trial. Lancet. 2015 May 23;385(9982):2067-76.
  9. Stručný přehled činnosti oboru diabetologie a endokrinologie za období 2007–2015 v ČR dostupné na www.uzis.cz/publikace/zdravotnictvi-cr-strucny-prehled-cinnosti-oboru-diabetologie-endokrinologie-za-obdobi-2007-2015.

 

CZ/ALO/1710/0033

Mezioborová spolupráce při léčbě ran a kožních defektů - XVII. celostátní kongres s mezinárodní účastí

Místo: Univerzita Pardubice, Česká Republika http://www.cslr.cz/Vzdelavani/Kongresy-CSLR/XVII-celostatni-kongres-s-mezinarodni-ucasti.html

Zobrazit více
Prosinec - 2018
Po Út St Čt So Ne
26 27 28 29 30 1 2
3 4 5 6 7 8 9
10 11 12 13 14 15 16
17 18 19 20 21 22 23
24 25 26 27 28 29 30
31 1 2 3 4 5 6

Mohlo by Vás zajímat

ENDURE potvrdila účinnost a bezpečnost alogliptinu ve srovnání s glipizidem

Zobrazit více

Vipidia

Zkrácené informace o přípravku

▼ Tento léčivý přípravek podléhá dalšímu sledování. To umožní rychlé získání nových informací o bezpečnosti. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili jakákoli podezření na nežádoucí účinky.

Název přípravku: Vipidia 6,25 mg; Vipidia 12,5 mg; Vipidia 25 mg. Složení a léková forma: potahované tablety. Jedna tableta obsahuje alogliptini benzoas, což odpovídá alogliptinum 6,25 mg (Vipidia 6,25 mg), alogliptinum 12,5 mg (Vipidia 12,5 mg) a alogliptinum 25 mg (Vipidia 25 mg). Pomocné látky viz SPC. Indikace:Léčba dospělých pacientů ve věku od 18 let s diabetes mellitus 2. typu ke zlepšení kontroly glykemie v kombinaci s dalšími léčivými přípravky ke snížení hladiny glukózy včetně inzulínu, pokud tyto společně s dietou a fyzickou aktivitou neposkytují odpovídající kontrolu glykemie. Dávkování a způsob podání: Doporučená dávka alogliptinu je jedna tableta o síle 25 mg jednou denně jako přídatná léčba k metforminu, thiazolidindionům, derivátům sulfonylurey nebo inzulínu nebo k léčbě trojkombinací s metforminem a thiazolidindiony nebo inzulínem. U pacientů se středně těžkou poruchou funkce ledvin se podává polovina doporučené dávky alogliptinu (12,5 mg jednou denně). U pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin nebo terminálním renálním selháním vyžadujícím dialýzu se podává čtvrtina doporučené dávky alogliptinu (6,25 mg jednou denně). U pacientů s těžkou poruchou funkce jater nebyly účinky alogliptinu studovány a jeho použití u takových pacientů proto není doporučeno. Bezpečnost a účinnost přípravku Vipidia u dětí a dospívajících ve věku < 18 let nebyla dosud stanovena. Přípravek se užívá perorálně, jednou denně s jídlem nebo bez jídla. Kontraindikace: Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku nebo závažná hypersenzitivní reakce v anamnéze, např. anafylaktická reakce, anafylaktický šok nebo angioedém, na některý z inhibitorů dipeptidyl-peptidázy-4 (DPP-4). Zvláštní upozornění: Přípravek Vipidia není určen k léčbě pacientů s diabetes mellitus 1. typu nebo k léčbě diabetické ketoacidózy. Přípravek Vipidia není náhradou za inzulín u pacientů, jejichž stav vyžaduje podávání inzulínu. Vzhledem ke zvýšenému riziku hypoglykemie v kombinaci se sulfonylureou, inzulínem nebo kombinovanou léčbou s thiazolidindionem a metforminem lze uvažovat o nižší dávce těchto léčivých přípravků ke snížení rizika hypoglykemie, pokud jsou podávány v kombinaci s alogliptinem. Doporučuje se provést před zahájením léčby alogliptinem odpovídající vyšetření renálních funkcí a tato vyšetření pak pravidelně opakovat. Zkušenosti s léčbou pacientů vyžadujících dialýzu jsou omezené. Účinky alogliptinu nebyly hodnoceny u pacientů na peritoneální dialýze. Zkušenosti s podáváním alogliptinu v klinických studiích pacientům s městnavým srdečním selháním funkční třídy III a IV (NYHA) jsou omezené a u těchto pacientů je nutné postupovat s opatrností. Hypersenzitivní reakce, včetně anafylaktických reakcí, angioedému, exfoliativních poruch kůže včetně Stevens-Johnsonova syndromu a erythema multiforme byly spontánně hlášeny po uvedení alogliptinu na trh. Použití inhibitorů DPP-4 je spojeno s rizikem rozvinutí akutní pankreatitidy. Bylo nahlášeno několik případů poruchy funkce jater včetně jaterního selhání. Interakce: Interakce s inhibitory CYP se nepředpokládají a nebyly pozorovány. U zdravých subjektů neměl alogliptin žádný vliv na protrombinový čas nebo mezinárodní normalizovaný poměr (INR) při souběžném podávání s warfarinem. Výsledky studií prováděných s metforminem, pioglitazonem (thiazolidindion), voglibózou (inhibitor alfa-glukosidázy) a glyburidem (sulfonylurea) neprokázaly žádné klinicky relevantní farmakokinetické interakce. Těhotenství a kojení: Podávání alogliptinu v těhotenství se z preventivních důvodů nedoporučuje. Na základě posouzení prospěšnosti kojení pro dítě a prospěšnosti léčby alogliptinem pro matku je nutno rozhodnout, zda přerušit kojení nebo přerušit podávání alogliptinu. Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje: Vipidia nemá žádný nebo má zanedbatelný vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje. Pacienty je však třeba upozornit na riziko hypoglykemie, zejména pokud je léčivý přípravek užíván v kombinaci se sulfonylureou, inzulínem nebo v kombinované léčbě zahrnující thiazolidindion a metformin. Nežádoucí účinky: Časté: Infekce horních cest dýchacích, nazofaryngitida, bolest hlavy, bolest břicha, gastroezofageální refluxní nemoc, svědění, vyrážka. Po uvedení přípravku na trh se vyskytly nežádoucí účinky (četnost není známa): hypersenzitivita, akutní pankreatitida, porucha funkce jater včetně jaterního selhání, exfoliativní kožní poruchy, erythema multiforme, angioedém, kopřivka. Hlášení podezření na nežádoucí účinky: Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu: Státní ústav pro kontrolu léčiv, Šrobárova 48, 100 41 Praha 10, webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek. Opatření pro uchovávání: Nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání. Držitel rozhodnutí o registraci: Takeda Pharma A/S, Dybendal Alle 10, 2630 Taastrup, Dánsko. Registrační číslo: EU/1/13/844/001-009, 028 (Vipidia 6,25 mg), EU/1/13/844/010-018 , 029 (Vipidia 12,5 mg), EU/1/13/844/019-027, 030 (Vipidia 25 mg). Datum poslední revize textu: 15. 1. 2015

Přípravek je hrazen z prostředků veřejného zdravotního pojištění a je vydáván pouze na lékařský předpis. Před předepsáním se seznamte s úplným zněním Souhrnu údajů o přípravku.