Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie dle podmínek zde.

Mepact

Mepact

Perspektiva pro pacienty s vysoce maligními sarkomy

Agresivní, vysoce maligní osteosarkomy představovaly historicky nádorové onemocnění s velmi špatnou prognózou. K výraznějšímu zlepšení výsledků léčby jeho lokalizovaných forem došlo až v70. letech po začlenění kombinovaných chemoterapeutických režimů. Prognóza pacientů s diseminovaným onemocněním je bohužel i nadále neuspokojivá. Jedním z mála nových léků, které nabízí po dlouhé době rozšíření léčebných možností osteosarkomu vysokého stupně malignity, je mifamurtid (Mepact), syntetický derivát části buněčných stěn s imunostimulačními účinky.

Osteosarkom patří mezi tzv.  vzácná onemocnění, přesto se jedná o nejčastější maligní nádor vznikající v kostech a postihují zejména jedince mladší 20 let. Představuje pouhé 0,2 %  všech zhoubných nádorů. Incidence se pohybuje kolem 3 případů na milion obyvatel za rok, avšak v období od narození do 14 let představuje 3–5 % nádorových onemocnění, u adolescentů v rozmezí věku 15–19 let tvoří dokonce 8 % všech nově diagnostikovaných tumorů. Obecně se osteosarkomy dělí na nízce a vysoce maligní. Charakteristická je bimodální věková distribuce, první vrchol křivky nastává ve druhé dekádě života, druhý, nižší, po 60. roce života, nicméně u jedinců nad 30, resp. 40 let věku je z celkového počtu zaznamenáno méně než 30 % případů.1,2
Osteosarkom se šíří lokálně dřeňovou dutinou, následně dochází k invazi do okolních měkkých tkání a k časnému hematogennímu rozsevu především do plic, vzácněji do kostí či jiných lokalizací. Predilekčním místem primárních osteosarkomů jsou metafýzy dlouhých kostí, především distálního femuru (35 %), proximální tibie (13 %) a proximálního humeru (12 %). Pětina pacientů má vzdálené metastázy již v době stanovení diagnózy, nejčastěji v plicích, vzácněji v kostech či jiných lokalizacích.1
V léčbě sarkomů kostí a měkkých tkání došlo k zásadnímu zlepšení prognózy před dvěmi až třemi dekádami po zavedení agresivních kombinovaných chemoterapeutických režimů  . Od té doby jsou léčebné možnosti a výsledky  terapie u lokalizovaných nádorů víceméně ustálené na úrovni vyléčitelnosti 60–70 %.1,4
Mifamurtid je registrovaný lék, který rozšiřuje spektrum účinné protinádorové terapie pacientů s primárním kostním tumorem. Je indikovaný k léčbě resekovatelného, nemetastatického osteosarkomu vysokého stupně malignity u dětí, mladistvých a mladých dospělých ve věku 2–30 let věku po makroskopicky radikálním chirurgickém výkonu.2

Vlastnosti a mechanismus účinku

Mifamurtid (muramyltripeptidfosfatidylethanolamin, MTP-PE) je plně syntetický derivát muramyldipeptidu (MDP), nejmenší přirozeně se vyskytující součásti buněčných stěn, která pochází z bakterie Mycobacterium sp. Má podobné imunostimulační účinky jako přirozený MDP a  k tomu výhodu delšího poločasu v plazmě. Lipofilní forma navíc vykazuje vyšší aktivitu makrofágů a lidských monocytů než volný MDP.2
Mifamurtid se specificky váže na NOD2 receptor, který se primárně nachází právě na monocytech, dendritických buňkách a na makrofázích. Tato aktivace je spojena nejen a aktivací makrofágů, ale také indukcí tumoricidních monocytů, zvýšení hladin cytokinů a dalších prozánětlivých (TNF-α, IL-1β, IL-6, IL-8 a IL-12) a adhezivních molekul, včetně antigenu souvisejícího s funkcí lymfocytů 1 (LFA-1) a intercelulární adhezivní molekuly 1 (ICAM-1). Tyto molekuly hrají  roli v přímé interakci s nádorovými buňkami. Lidské monocyty při léčbě in vitro ničily alogenní a autologní nádorové buňky (včetně melanomu, ovariálního karcinomu, karcinomu tlustého střeva a ledvin), ale nevykazovaly toxicitu pro normální buňky. Přesný mechanismus, jak vede aktivace monocytů a makrofágů mifamurtidem  k protinádorovému účinku, dosud není znám.2

Data o klinické účinnosti a bezpečnosti

Účinnost a bezpečnost mifamurtidu byla zhodnocena u více než 700 pacientů s různými druhy a stadii nádorového onemocnění. Tento lék podávaný současně s kombinovanou chemoterapií prokázal významné zvýšení celkového přežití  nemocných s nově diagnostikovaným resekabilním osteosarkomem vysokého stupně malignity ve srovnání s užíváním samotné chemoterapie.2
Podkladem pro registraci léku byla prospektivní randomizovaná studie fáze III provedená u 662 pacientů ve věkové skupině dětí až mladých dospělých (rozmezí 1,4–30,6 let) s nově zjištěným lokalizovaným onemocněním. Primárním cílem studie bylo porovnání účinnosti trojkombinačního režimu chemoterapie (doxorubin, cisplatina, vysokodávkovaný metotrexát) proti čtyřkombinačnímu režimu (s přidáním ifosfamidu). Dalším cílem bylo porovnání účinnosti léčby cytostatiky s přidáním a bez přidání mifamurtidu.3
Přidání adjuvantního mifamurtidu k chemoterapii doxorubicinem, cisplatinou a metothrexátem s ifosfamidem nebo bez něj vedlo k statisticky signifikantnímu vlivu na celkové přežití (p = 0,03; HR = 0,71). Byla zaznamenána téměř 30% redukce rizika úmrtí. Ve skupině s lokalizovaným osteosarkomem přežívalo po šesti letech 78 % nemocných léčených mifamurtidem proti 70 % pacientů, kteří mifamurtid k chemoterapii nedostávali. Také se projevil trend k prodloužení doby bez známek nemoci či události (EFS) v šestém roce od zahájení léčby (67 % vs. 61 %, p = 0,08).3
Mifamurtid byl rovněž studován jako samostatný přípravek u 248 pacientů s většinou pokročilými nádorovými onemocněními během časných jednoramenných klinických studií fáze I a II. Nejčastějšími nežádoucími účinky zaznamenanými při léčbě mifamurtidem, které se projevily u > 50 % pacientů, byly třesavka, horečka, únava, nauzea, tachykardie a bolesti hlavy.

Způsob podání a dávkování

Mifamurtid se používá v kombinaci s pooperační polychemoterapií v dávce 2 mg/m² tělesného povrchu. Měl by být podáván jako adjuvantní léčba následující po resekci 2× týdně s odstupem nejméně 3 dnů po dobu 12 týdnů a následně dalších 24 týdnů 1× týdně do maximálního počtu 48 infuzí během 36 týdnů. Nebylo prokázáno, že by lehké až středně těžké poruchy funkce ledvin nebo poruchy funkce jater (Child-Pugh třída A nebo B) měly klinicky významné dopady na farmakokinetiku mifamurtidu, a proto není pro tyto pacienty třeba úprava dávky. U jedinců se středně těžkou až těžkou poruchou funkce ledvin a jater se však při léčbě mifamurtidem doporučuje opatrnost.2
Přestože mifamurtid zlepšuje terapeutické možnosti, úspěšná léčba osteosarkomu vyžaduje úzkou spolupráci odborníků multidisciplinárního týmu (ortoped, hrudní chirurg, patolog, klinický dětský onkolog, radiační onkolog, radiolog, případně plastický chirurg, vaskulární chirurg, intervenční radiolog a další specializace), a proto by měla být vedena na specializovaném pracovišti, kam by měl být pacient odeslán již při prvním podezření na toto onemocnění.4

Reference:

1. Adámková Krákorová D, Veselý K, Zambo I, et al. Prognostické faktory konvenčního
osteosarkomu dospělých pacientů. Klin Onkol 2012; 25(5): 346– 358.
2. Souhrn údajů o přípravku (SPC Mepact, 2016).
3. Adámková Krákorová D, Tuček Š. Mifamurtid. Remedia 2014; 24: 4–9.
4. Adámková Krákorová D, Léčba kostních sarkomů z pohledu onkologa. Onkológia, 2011; roč. 6 (2): 81–84.

 

CZ/MIF/1605/0003

ESMO Immuno-Oncology Congress 2018

Místo: Ženeva, Śvédsko https://www.esmo.org/Conferences/ESMO-Immuno-Oncology-Congress-2018

Zobrazit více
Prosinec - 2018
Po Út St Čt So Ne
26 27 28 29 30 1 2
3 4 5 6 7 8 9
10 11 12 13 14 15 16
17 18 19 20 21 22 23
24 25 26 27 28 29 30
31 1 2 3 4 5 6

Mohlo by Vás zajímat

Brentuximab vedotin v léčbě relabujícího a refrakterního Hodgkinova lymfomu – zkušenost z Řecka

Zobrazit více

Mepact

Zkrácené informace o léčivém přípravku

NÁZEV PŘÍPRAVKU: MEPACT 4 mg, prášek pro koncentrát pro infuzní disperzi.

KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ: Jedna injekční lahvička obsahuje mifamurtidum 4 mg. Po rekonstituci obsahuje jeden ml suspenze v injekční lahvičce mifamurtidum 0,08 mg.

INDIKACE: Přípravek MEPACT je indikován u dětí, dospívajících a mladých dospělých k léčbě resekovatelného osteosarkomu vysokého stupně bez metastáz po makroskopicky kompletní chirurgické resekci. Používá se v kombinaci s pooperační chemoterapií sestávající z více léčiv. Bezpečnost a účinnost byla hodnocena u pacientů ve věku 2 - 30 let. DÁVKOVÁNÍ A ZPŮSOB PODÁNÍ: Doporučená dávka mifamurtidu pro všechny pacienty je 2 mg/m2 tělesného povrchu. Tato dávka by měla být podávána jako adjuvantní léčba následující po resekci: dvakrát týdně s odstupem nejméně 3 dnů po dobu 12 týdnů a dále jedenkrát týdně po dobu dalších 24 týdnů, celkové podané množství je 48 infuzí za 36 týdnů. Dospělí > 30 let: Neexistuje dostatek údajů, aby mohlo být používání přípravku MEPACT doporučeno u pacientů starších 30 let. Pediatrická populace ˂2 roky: Bezpečnost a účinnost mifamurtidu u dětí od 0 do 2 let věku nebyla stanovena. Porucha funkce ledvin nebo jater: Doporučuje se opatrnost při podávání mifamurtidu u pacientů se středně těžkou až těžkou poruchou funkce jater a těžkou poruchou funkce ledvin. Přípravek MEPACT musí být před podáním rekonstituován, přefiltrován a naředěn a je podáván pomocí intravenózní infuze v průběhu 1 hodiny. Nesmí být podáván jako bolusová injekce. KONTRAINDIKACE: Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku tohoto přípravku; současné užívání cyklosporinu nebo jiných inhibitorů kalcineurinu; současné užívání vysokých dávek nesteroidních protizánětlivých léků (NSAID, inhibitory cyklooxygenázy). ZVLÁŠTNÍ UPOZORNĚNÍ A OPATŘENÍ PRO POUŽITÍ: U pacientů s anamnézou astmatu nebo jiného chronického obstrukčního plicního onemocnění, by mělo být zváženo profylaktické podávání bronchodilatačních přípravků. V případě výskytu těžké dechové nedostatečnosti se má podávání mifamurtidu přerušit a zahájit odpovídající léčba. V souvislosti s podáváním mifamurtidu se běžně vyskytovala přechodná neutropenie, Přípravek by měl být používán s opatrností u pacientů s anamnézou autoimunitního, zánětlivého nebo jiného onemocnění kolagenu. Pacienti s anamnézou žilní trombózy, vaskulitidy nebo nestabilních kardiovaskulárních onemocnění by měli být během podávání mifamurtidu přísně sledováni. V souvislosti s léčbou mifamurtidem se objevily příležitostné alergické reakce. Gastrointestinální toxicita (nauzea, zvracení a ztráta chuti k jídlu) jsou velmi časté nežádoucí účinky při podávání mifamurtidu. INTERAKCE: Doporučuje se časově oddělit podávání mifamurtidu a doxorubicinu či jiných lipofilních léčivých přípravků, jsou-li používány ve stejném režimu chemoterapie. Během léčby mifamurtidem by mělo být vyloučeno chronické nebo pravidelné užívání kortikosteroidů. Mifamurtid používaný v doporučených dávkách a podle doporučeného rozvrhu nezvyšoval toxicitu dalších současně používaných přípravků se známou toxicitou pro ledviny (cisplatina, ifosfamid) nebo játra (vysoké dávky methotrexátu, ifosfamid). TĚHOTENSTVÍ A KOJENÍ: Podávání mifamurtidu se v průběhu těhotenství a u žen v reprodukčním věku, které neužívají účinnou antikoncepci, nedoporučuje. Není známo, zda se mifamurtid vylučuje do mateřského mléka. Při rozhodování, zda pokračovat v kojení / přerušit kojení nebo pokračovat v léčbě / přerušit léčbu, je třeba vzít v úvahu přínos kojení pro dítě a přínos léčby mifamurtidu pro ženu. ÚČINKY NA SCHOPNOSTI ŘÍDIT A OBSLUHOVAT STROJE: Velmi časté a časté nežádoucí účinky léčby mifamurtidem (například točení hlavy, závratě, únava a rozmazané vidění) mohou mít dopad na schopnost řídit a obsluhovat stroje. NEŽÁDOUCÍ ÚČINKY: Nejčastějšími nežádoucími účinky, které se projevily u > 50% pacientů, byly třesavka, horečka, únava, nauzea, tachykardie a bolesti hlavy. Většina velmi často hlášených nežádoucích příhod byla hlášena jako mírná nebo středně závažná. Velmi časté: anémie, anorexie, bolest hlavy, závrať, tachykardie, hypertenze, hypotenze, dušnost, tachypnoe, kašel, zvracení, průjem, zácpa, bolest břicha, nauzea, hyperhidróza, myalgie, artralgie, bolest zad, bolest končetin, horečka, třesavka, únava, hypotermie, bolest, malátnost, astenie, bolest na hrudi. Ostatní viz. SPC. PODMÍNKY UCHOVÁVÁNÍ: Uchovávejte v chladničce (2–8 °C), injekční lahvičku v krabičce. Chraňte před mrazem a světlem. Rekonstituovaný léčivý přípravek: Z mikrobiologického hlediska má být přípravek použit okamžitě. Není-li použit okamžitě, doba a podmínky uchovávání rekonstituovaného, přefiltrovaného a naředěného roztoku po otevření před použitím jsou v odpovědnosti uživatele a tato doba nesmí být delší než 6 hodin při teplotě 25 °C. Roztok chraňte před chladem a mrazem.

DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI: Takeda France SAS, Immeuble Pacific, 11-13 cours Valmy, 92800 – Puteaux, Francie. REGISTRAČNÍ ČÍSLO: EU/1/08/502/001. DATUM REVIZE TEXTU: 17. 12. 2015

Přípravek je hrazen z prostředků veřejného zdravotního pojištění a je vydáván pouze na lékařský předpis. Před použitím se seznamte s úplným zněním Souhrnu údajů o přípravku.