VEDOLIZUMAB: BIOLOGIKUM K TERAPII NESPECIFICKÝCH STŘEVNÍCH ZÁNĚTŮ

Idiopatické střevní záněty (IBD) patří mezi onemocnění, která významně ovlivňují zdravotní stav a kvalitu života nemocných. Prognóza pacientů s Crohnovou chorobou a ulcerózní kolitidou se zlepšila se zavedením tzv. biologické léčby. Po téměř dvou dekádách, kdy v tomto smyslu dominovaly monoklonální protilátky proti tumor nekrotizujícímu faktoru alfa, je nyní dostupný také inhibitor integrinu α4β7 vedolizumab, se selektivním účinkem ve střevě a s odlišným mechanismem účinku.

Integrin α4β7 je exprimován na diskrétní podmnožinu paměťových pomocných T-lymfocytů, které preferenčně migrují do gastrointestinálního (GI) traktu a způsobují zánět, jež má charakteristiku ulcerózní kolitidy (UC) a Crohnovy choroby (CD).1
Vedolizumab je imunosupresivní biologický přípravek se selektivním účinkem ve střevě. Je to humanizovaná monoklonální protilátka, která se specificky váže na integrin α4β7. Tím, že se váže k α4β7 exprimovaným na určité lymfocyty, blokuje interakci těchto buněk s mukosální adresinovou buněčnou adhezní molekulou-1 (MAdCAM-1). MAdCAM-1 je především exprimována na střevní endoteliální buňky a hraje kritickou úlohu při homingu T-lymfocytů do tkání v GI traktu. Vedolizumab se neváže na integriny α4β1 a αEβ7 ani neblokuje jejich funkci.1
Vedolizumab u zdravých jedinců, pacientů s UC nebo CD nezvyšuje koncentraci neutrofilů, bazofilů, eosinofilů, B-pomocných a cytotoxických T-lymfocytů, celkový počet paměťových pomocných T-lymfocytů, monocytů nebo NK buněk v periferní krvi bez toho, že by byla pozorována leukocytóza.1
Vedolizumab byl schválen Evropskou lékovou agenturou (EMA) v roce 2014 a indikován je k léčbě dospělých pacientů se středně těžkou až těžkou aktivní CD a UC, u nichž buď nastala neadekvátní odpověď na konvenční terapii, nebo na antagonistu tumor nekrotizujícího faktoru alfa (TNFα), nebo došlo ke ztrátě odpovědi na léčbu, nebo kteří uvedenou léčbu netolerují.1

Data o účinnosti ze studie GEMINI I1

Účinnost a bezpečnost vedolizumabu pro léčbu dospělých pacientů se středně těžkou až těžkou aktivní UC (skóre Mayo 6–12 s endoskopickým dílčím skóre ≥ 2) byla prokázána v randomizované, dvojitě zaslepené, placebem kontrolované studii vyhodnocující cílové parametry účinnosti v týdnu 6 a týdnu 52 (GEMINI I), která byla publikovaná v roce 2013. Pacienti zařazení do studie neúspěšně absolvovali nejméně jednu konvenční terapii, a to včetně kortikosteroidů, imunomodulátorů a/nebo infliximabu jako antagonisty TNFα (včetně primárních non-respondérů). Byly povoleny souběžně podávané stabilní dávky perorálních aminosalicylátů, kortikosteroidů a/nebo imunomodulátorů.1
Pro vyhodnocení cílových parametrů v týdnu 6 bylo randomizováno 374 pacientů dvojitě zaslepeným způsobem (3:2), kteří dostali vedolizumab 300 mg nebo placebo v týdnu 0 a týdnu 2. Primárním cílovým parametrem byl podíl nemocných s klinickou odpovědí (definovaná jako snížení úplného skóre Mayo o ≥ 3 body a ≥ 30 % vůči výchozímu stavu s doprovodným snížením dílčího skóre rektálního krvácení o ≥1 bod nebo s absolutní hodnotou dílčího skóre rektálního krvácení ≤ 1 bod) v týdnu 6. Příznivý účinek vedolizumabu na klinickou odezvu, remisi a hojení sliznic byl pozorován jak u pacientů bez předchozí expozice antagonistům TNFα, tak i u nemocných, kteří byli v předchozí léčbě antagonisty TNFα neúspěšní.1
V rámci indukční fáze dosáhlo statisticky velmi významné klinické odpovědi více nemocných ve skupině s účinnou látkou (47 % vs. 26 %; p < 0,0001), stejně jako klinické remise (17 % vs. 5 %; p ≤ 0,001). Zahojení sliznice bylo statisticky významně pozorováno u 41 % pacientů na vedolizumabu a jen u čtvrtiny z těch, kteří dostávali placebo (p < 0,05).1
V GEMINI I užívaly vedolizumab dvě kohorty pacientů v týdnech 0 a 2: v 1. kohortě byli randomizováni dvojitě zaslepeně tak, aby užívali vedolizumab 300 mg nebo placebo, a ve 2. kohortě byli léčeni v otevřené studii vedolizumabem 300 mg. Na počátku týdne 6 byli pacienti, kteří dosáhli klinické odpovědi a užívali kortikosteroidy, požádáni, aby přešli na režim snižování dávky kortikosteroidů. Primárním cílovým parametrem byl podíl nemocných v klinické remisi v týdnu 52.1
Na indukční fázi studie GEMINI I navázala fáze udržovací. Zapojeni do ní byli nemocní, kteří vykázali odpověď na vedolizumab v 6. týdnu úvodní terapie. Ti byli následně v dvojitém zaslepení (1:1:1) do jednoho z následujících režimů počínaje týdnem 6: buď k 300 mg vedolizumabu 1× za 4 týdny, ke stejné dávce 1× za 8 týdnů, anebo k placebu, po celkovou dobu 1 roku. Opět se statisticky velmi významně potvrdilo, že ti, kdo užívali vedolizumab, dosáhli častěji klinické remise (45 % resp. 42 %, vs. 16 %; p < 0,0001), statisticky velmi významně častější bylo také zhojení sliznice (56 % resp. 52 %, vs. 20 %; p < 0,0001).

Příznivý bezpečnostní profil2

Vedolizumab funguje na principu selektivní inhibice lymfocytární infiltrace střevní stěny. Jeho střevní selektivita je důležitá – podobně totiž působí také inhibitor integrinu α4 natalizumab, který, kromě integrinu α4β7, blokuje také integrin α4β1 v centrálním nervovém systému. Jeho podávání je ale omezeno zvýšeným rizikem progresivní multifokální leukoencefalopatie (PML), fatálního demyelinizačního onemocnění způsobeného JC virem.2
Bezpečnostní data, týkající se vedolizumabu, byla shrnuta v článku, publikovaném v časopise Gut. Tato práce integrovala poznatky ze 6 různých klinických studií (placebem kontrolované C13002 a GEMINI I, II a III; open-label C13004 a GEMINI LTS) provedených v letech 2009–2013.2
Zahrnula informace o 2830 nemocných, kteří byli vystaveni dohromady 4811 paciento- rokům užívání vedolizumabu. Během sledovaného období nebyla popsána asociace mezi aplikací vedolizumabu a zvýšeným rizikem infekce. Závažné případy klostridiové kolitidy, sepse či tuberkulózy se v souboru vyskytly pouze vzácně (≤ 0,6 % pacientů) a nebyl zaznamenán žádný případ PML.2
Při podávání vedolizumabu se jako statisticky velmi významný nezávislý rizikový faktor pro rozvoj závažné infekce u nemocných s UC ukázalo předchozí selhání anti-TNFα medikace (HR, 1,99; 95% CI 1,16 –3,42; p = 0,0122) a užívání opiátových analgetik (HR, 2,68; 95% CI 1,57– 4,58; p = 0,0003), u pacientů s CD to byl opět statisticky velmi významně mladší věk (HR 0,97; 95% CI 0,95–0,98; p < 0,0001), užívání opiátů (HR, 2,72; 95% CI 1,90 – 3,89; p < 0,0001) nebo kortikosteroidů (HR, 1,88; 95% CI 1,35–2,63; p = 0,0002). Rovněž reakce na infuzní podání vedolizumabu byly relativně vzácné, v žádné ze zahrnutých studií nebyly častější než u 5 % nemocných. Malignita byla diagnostikována u celkem 18 osob z celého souboru, tedy u méně než jednoho procenta.2
Vedolizumab vykazuje příznivý bezpečnostní profil s nízkým výskytem závažných infekcí, infuzních reakcí (≤ 5 %) a malignit, a to i v rámci prodlouženého podávání.2

Reference:

1. Souhrn údajů o přípravku (SPC Entyvio 300 mg).
2. Colombel J-F, et al. Gut 2017;66:839-851

CZ/VED/1604/0011a

Mohlo by Vás zajímat